Příběhy dětí, o které se staraly a starají naše Klokánky, jsou velmi emotivní, s různým zakončením, kdy vždy usilujeme o ten šťastný. Zde Vám přinášíme malou nabídku:

​

(dalších téměř 45 příběhů na Vás čeká na http://www.fod.cz/pribehy - vstupte a prožijte pohnuté osudy našich klokaních dětí)

​

"Až pátá rodina byla ta pravá"

​

Marušku jsme přijali do Klokánku na základě soudního rozhodnutí. Holčička byla ve velmi zuboženém stavu. Ve svých šesti letech vůbec nemluvila, byla velmi vystrašená, strnulá, podvyživená, zavšivená.

Matka ji krátce po narození opustila a holčičku vychovával pouze otec, těžký alkoholik. Jak jsme se později dozvěděli, když šel s dcerkou nakoupit, prodavačky dávaly dívence ze soucitu jídlo. Otec jí ho však před obchodem často sebral a snědl sám.

V Klokánku se Maruška postupně uvolnila, přestala se všeho bát a po nějaké době začala i pěkně komunikovat. Ráda chodila na procházky do přírody, kde obdivovala všechna zvířata, ráda pomáhala při vaření i při úklidu, měla pěkný vztah k malým dětem. Dívenka si velmi zamilovala svou "klokaní tetu" Renátu, která měla Marušku také moc ráda. Protože oba dívčini rodiče byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, stala se Maruška volnou pro poručenskou péči. Když ani čtvrtý pokus o náhradní rodinnou péči nevyšel, rozhodla se teta Renáta i se svým manželem, že si Marušku vezmou k sobě oni. Jejich žádosti bylo vyhověno, a tak přešťastná Maruška odešla s tetou, která se jí stala tou nejlepší mámou. I Renátin manžel si Marušku velmi zamiloval. Holčička v jejich péči jen kvete. Hurá!

 

Jméno bylo pozměněno.